Malý krok pro člověka,ale velký krok pro lidstvo!

Neuvěřitelné.Nemožné.Opravdové.Potvrzeno - nehrabe mi aneb strašidelná hodina ranní

31. května 2008 v 17:20 |  By Slečna Ču...
Víte co je problém?
Když jste doma se sestrou,obě se bojíte veškerého hmyzu a je doma jen jeden,ten neochotnější rodič.
Ano,já jakožto starší jebáček jsem musela zasáhnout.
Jakási přerostlá moucha něco mezi komárem a broukem,prostě humus,si sedělo na stropě.
sestra:*stojí v chodbě vystrašená* Zabij to!
já:No jasně! *šok*
ona:Martíííí *panika*
ono: *vypadá,že se nehýbe*
já:lítá to?
sestra:JO!
já:No doprdele...
Tak jsem odvážně vzala polštář vstoupila do pokoje a když jsem viděla,kde to sedí...
já:To v životě netrefím.*jeb*
já:Ty vole! Já jsem to zabila!
sestra:To není mrtvé!
Já:je,dívej!!!
ona:já se bojím,já tam nebudu spát!
Asi nějak takto to u nás vypadá,tohle včera ještě nic nebylo,oproti tomu,co se stalo včera.
Šla jsem do obyváku,dívat na televizi.Před jednou jsem pomalu začínala usínat,když slyším v kuchyni nějáké divné zvuky.Říkám si,klid,to nic není,duchové neexistujou,to bude otec nebo sousedi nebo tak něco.
Víte,už tak jsem se dost bála,protože mi předtím jedna slečna ještě vykládala o hororu a blééé...
Tak jsem pomalu usla,když se vzbudím znova.Otevřu oči,svítí jen televize a najednou mi cosi lítá nad hlavou.Ne cosi.Něco velkého.Asi tak velké jak holub a lítá to pořáíd dokola.I zvuky křídel,všechno.
Moje reakce:To je neuvěřitelné.Já jsem se už fakt zbláznila! Haha XD
Jenže ono to bylo stašně velké a lítalo to furt,blíž ke mně.
Došlo mi,že to není chvilkový výplod mého mozku,ale vážná věc.
Tak jsem se před tím schovala pod peřinku,která je velká asi metr krát metr.
To taky nebylo zrovna dobré.
začala jsem sledovat intervaly,jak TO lítá a kdy mám vyběhnout.Samozřejmě jsem začínala být hysterická,tka jsem se na propočty vybodla a vyběhla do chodby se zavřenýma očima.O tom,že jsem si málem ukopla palec a vrazila hlavou do dveří se moc šířit nemusím,že.
Schovala jsem se na záchod :D
Tak jsem byla asi minutu,než mi došlo,že na záchodě zůstat nemůžu.Tak jsem neohroženě otevřela dveře a podívala se jestli TO není na chodbě.Nebylo.Tak jsem vlítla k otcovi do ložnice,kde byl sám,páč matka byla na noční.
Do té doby jsem neječela,nic takového,ale teď jsem začala.
Chudák otec,vzbudila jsem ho řevem:Tatíííííííííííííííííííííí,v obyváku je pták!!!!
Asi deset vteřin se na mě díval,jakoby zjišťoval,jestli mi nejebe a jsem v pořádku,nebo snad nemluvím ze spaní.Pak se s velmi sprostými nadávkami zvednul a že jestli jsem normální.
Zopakovala jsem mu,že v obyváku je pták.
On se prý kvuli mě nevyslí,že tady ta rodina je nenormální a blá blá,ale šel tam.
Whoa!
Sedla jsem si na postel a snažila jsem se dýchat.Zvařela jsem si pro jistotu i dveře od ložnice a sledovala jakýsi italský krimiseriál,kde furt vyřvávali:Martííína,Martiiiina... to mi moc nedodalo.
Už jsem tam seděla asi deset minut a z obyváku byly slyšet zvuky boje.
Tak jsem se odhodlala vystrčit hlavu z ložnice a zavolat na tátu,jak to vypadá.
Odpovědí mi bylo:Lítá tu furt jak kretén dokola!
To není dobré,říkala jsem si a zase se tam zavřela.ještě dalších pět minut a pak jsem slyšela zase svoje jméno.Teď jsem si nebyla jistá,jestli je to z televize,ale nakonec nebylo,to otec.
Prý mám donést lopatku.Bože.Co když tam je?!
Tak jsem se ho ptala,jestli už ho má a on že ať si ho nepřeju a okamžitě to přinesu.Tak jsem teda šla do kucyhně pro lopatku a pomalu jsem tam šla.ONO to bylo pod jakýsima deskama na zemi a já jsem se dozvěděla,že to je netopýr.
NETOPÝR.
Málem to se mnou drblo.Ještě jsem ho viděla na světle,když ho otec vypustil na balkón,odkud vyletěl konečně.
Jak pravděpodobné je,že se do průměrné české domácnosti dostane netopýr a vzbudí zrovna někoho,jako jsem já?
Nechci urazit nikoho,kdo má netopýry rád,ale já mám doživotní trauma.
Dokonce i otec řekl,že něco tak odporného neviděl.
Tak jsem šla spát.Do ložnice s mým chytačem netopýrů,samozřejmě,ne sama.
Nemohla jsem z toho spát asi do tří do rána,pak jsem se jaksi konečně uspala a vzbudila v pět,kdy otec chrápal.Po půlhodinové úvaze,jestli by mohl být v pokoji netopýr,jsem se nakonc přemístila do svého pokoje.
btW bylo tam to,co jsem si předtím myslela,že jsem sestře zabila.
Ach bože.
Tak jsem se tam válela a prohlížela každý kout,pak jsem usla.
Jenže spánku mi zase nebylo mod dopřáno,páč jsme jeli kam? K babičce,ach bože.
Ale bylo fajnt,málem jsme zbořili barák při nácviku volejbalu.
teď jsem tady a bojím se až bude tma.
A proč nikdo není na icq? Bééé :(
Vaše Vynervovaná Vypatlaná Slečna Ču.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Swuppie Swuppie | 31. května 2008 v 21:16 | Reagovat

:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D

2 Jagča.. Jagča.. | Web | 1. června 2008 v 20:01 | Reagovat

Když si mi to v noci psala,chvíli sem na tu sms nechápavě zírala,pak sem váhala,jestli si neděláš prdel,pak sem se začala smát,pak mi došlo,že je to asi pravda a není na tom nic k smíchu(skoro :D)

bože..mám se zabývat "inteligentní" myšlenkou,jak tam mohl vletět,když mají přece ten sonar?ne,infrazvuk nebo tak něco :D?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama